Svět se stále více potýká s tíží všeobecné krize. A není to jen vražedná pandemie koronaviru, která ohrožuje celé národy. Souží nás i důsledky vývoje ekonomického, ekologického a etického. Celý dosavadní vývoj naší civilizace směřoval k touženému většímu bezpečí, blahobytu a zušlechtění.

Dospěl však k opačným výsledkům. Množí se projevy disharmonické nesouměřitelnosti mezi přírodou a civilizací, vzrůstá disharmonická nesouměřitelnost mezi lidmi a jejich skupinami navzájem. Množí se projevy kulturního úpadku. Holduje se alternativním formám postmoderny, postosvícenosti, postmorálky, všeobecné negativitě.

Kam se poděl konsensus, shoda, souhlas veřejného mínění? Nehodí se. Nehodí se staré heslo „V jednotě je síla“. Držitelé moci rozkládají a štěpí společnost při každé příležitosti. Oni ctí heslo „Rozděl a panuj“. Skrytí světoví multimiliardáři dnes vládnou nad státy globální integrace. Programovým rozpojováním a rozdělováním občanstva mají o zájmy svého mamonu a své moci postaráno. Pozornost a síla možných kritiků je je zaslepeně orientována k malicherným nebo záměrně vymýšleným cílům.

Studená válka skončila počátkem 90. let minulého století mimo jiné slavnostním sjednocením rozděleného Německa a zároveň rozbitím všech perspektivních slovanských států. Rozdělené bylo hrdé Česko–slovensko na oslabené Česko a malé Slovensko,. Početní Rusové se separativně rozštěpili podle starého dělení na Velkorusy, Bělorusy a Malorusy (Ukrajince). A v jejich zemích nepřestává zahraniční podpora rozbíječských „mejdanů“ a vzájemných vojenských konfliktů. Všechno to ovšem pod závaly lživých globálních hesel o demokracii a lidských právech a o právech (některých) národů na (údajně) vlastní samosprávné projekty.

Stejně propagandisticky zaštítěné bylo nelítostné válečné zničení prosperující Jugoslávie, rozbití společného státu Srbů, Chorvatů, Slovinců a Makedonců. Dnes je na území bývalé obdivované Jugoslávie jen hrstka závislých balkánských zemiček.

Neradostný je výsledek nelidského bombardování, mezinárodního pronásledování nepoddajných vůdců a ovšem – neprodyšná propaganda ze strany uzurpátorských velmocí. Válčí se pod prapory manipulativních, podvržených hesel, jimiž lze, bohužel, některé důvěřivce oklamat.

I dnes, po uplynulých staletích, se můžeme ptát: “ Kde zůstalo varování knížete Svatopluka z Velké Moravy? Proč Češi a Slováci dovolili rozbít jejich společný stát? Proč nepodporují své slovanské bratry, aby drželi při sobě, proč pomáhají vojenskoprůmyslovým silám svět násilím je od sebe odtrhnout?“

Jak Češi a Slováci dnes prohloubí svou vzájemnost? A co Srbové a Chorvati? A co Velkorusové a Malorusové (Ukrajinci)? Proč stále někteří bratři podporují mezi sebou něco či ono „oddělit“, aby se o to mohli přetahovat a přít? A proč mocichtiví imperialisté chtějí jednoho či druhého bratra podporovat, porazit a všem pak „vládnout“? Proč stále platí ono staré mocenské pravidlo – „Divide et impera“?